quarta-feira, 4 de maio de 2022

ЧЁРНЫЙ ЧЕЛОВЕК / O HOMEM NEGRO, de Сергей Есенин / Sierguéi Iessiênin

  




Друг мой, друг мой,

Я очень и очень болен.

Сам не знаю, откуда взялась эта боль.

То ли ветер свистит

Над пустым и безлюдным полем,

То ль, как рощу в сентябрь,

Осыпает мозги алкоголь.



Голова моя машет ушами,

Как крыльями птица.

Ей на шее ноги

Маячить больше невмочь.

Черный человек,

Черный, черный,

Черный человек

На кровать ко мне садится,

Черный человек

Спать не дает мне всю ночь.



Черный человек

Водит пальцем по мерзкой книге

И, гнусавя надо мной,

Как над усопшим монах,

Читает мне жизнь

Какого-то прохвоста и забулдыги,

Нагоняя на душу тоску и страх.

Черный человек

Черный, черный…



“Слушай, слушай,-

Бормочет он мне,-

В книге много прекраснейших

Мыслей и планов.

Этот человек

Проживал в стране

Самых отвратительных

Громил и шарлатанов.



В декабре в той стране

Снег до дьявола чист,

И метели заводят

Веселые прялки.

Был человек тот авантюрист,

Но самой высокой

И лучшей марки.



Был он изящен,

К тому ж поэт,

Хоть с небольшой,

Но ухватистой силою,

И какую-то женщину,

Сорока с лишним лет,

Называл скверной девочкой

И своею милою”.



“Счастье,- говорил он,-

Есть ловкость ума и рук.

Все неловкие души

За несчастных всегда известны.

Это ничего,

Что много мук

Приносят изломанные

И лживые жесты.



В грозы, в бури,

В житейскую стынь,

При тяжелых утратах

И когда тебе грустно,

Казаться улыбчивым и простым –

Самое высшее в мире искусство”.



“Черный человек!

Ты не смеешь этого!

Ты ведь не на службе

Живешь водолазовой.

Что мне до жизни

Скандального поэта.

Пожалуйста, другим

Читай и рассказывай”.



Черный человек

Глядит на меня в упор.

И глаза покрываются

Голубой блевотой.

Словно хочет сказать мне,

Что я жулик и вор,

Так бесстыдно и нагло

Обокравший кого-то.



. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .



Друг мой, друг мой,

Я очень и очень болен.

Сам не знаю, откуда взялась эта боль.

То ли ветер свистит

Над пустым и безлюдным полем,

То ль, как рощу в сентябрь,

Осыпает мозги алкоголь.



Ночь морозная…

Тих покой перекрестка.

Я один у окошка,

Ни гостя, ни друга не жду.

Вся равнина покрыта

Сыпучей и мягкой известкой,

И деревья, как всадники,

Съехались в нашем саду.



Где-то плачет

Ночная зловещая птица.

Деревянные всадники

Сеют копытливый стук.

Вот опять этот черный

На кресло мое садится,

Приподняв свой цилиндр

И откинув небрежно сюртук.



“Слушай, слушай!-

Хрипит он, смотря мне в лицо,

Сам все ближе

И ближе клонится.-

Я не видел, чтоб кто-нибудь

Из подлецов

Так ненужно и глупо

Страдал бессонницей.



Ах, положим, ошибся!

Ведь нынче луна.

Что же нужно еще

Напоенному дремой мирику?

Может, с толстыми ляжками

Тайно придет “она”,

И ты будешь читать

Свою дохлую томную лирику?



Ах, люблю я поэтов!

Забавный народ.

В них всегда нахожу я

Историю, сердцу знакомую,

Как прыщавой курсистке

Длинноволосый урод

Говорит о мирах,

Половой истекая истомою.



Не знаю, не помню,

В одном селе,

Может, в Калуге,

А может, в Рязани,

Жил мальчик

В простой крестьянской семье,

Желтоволосый,

С голубыми глазами…



И вот стал он взрослым,

К тому ж поэт,

Хоть с небольшой,

Но ухватистой силою,

И какую-то женщину,

Сорока с лишним лет,

Называл скверной девочкой

И своею милою”.



“Черный человек!

Ты прескверный гость!

Это слава давно

Про тебя разносится”.

Я взбешен, разъярен,

И летит моя трость

Прямо к морде его,

В переносицу…



. . . . . . . . . . . . . . . .



…Месяц умер,

Синеет в окошко рассвет.

Ах ты, ночь!

Что ты, ночь, наковеркала?

Я в цилиндре стою.

Никого со мной нет.

Я один…

И – разбитое зеркало…



Tradução Augusto de Campos e Boris Schnaiderman:



Meu amigo, meu amigo,

Estou muito, muito doente.

De onde veio esta dor, nem mesmo eu lembro.

Seria o vento que assobia

No campo árido e deserto,

Ou talvez como os bosques em setembro

o álcool desfolha o meu cérebro?



Minha cabeça move as orelhas

Como um pássaro as asas.

Ela não consegue mais

Balançar as pernas no pescoço.

Um homem negro

Negro, negro,

Um homem negro

Senta-se à beira do meu leito.

Um homem negro

Não me deixa dormir a noite inteira.



O homem negro

Move o dedo sobre o livro ignóbil

E nasala sobre mim

Como um monge sobre um defunto,

Lê para mim a vida

De não sei que malandro e vagabundo,

Levando para a alma a angústia e o medo,

O homem negro,

Negro, negro!



“Escuta, escuta –

Murmura para mim –

No livro há muitos belos

Pensamentos e projetos.

Este homem

Vivia no país

Dos charlatões e arruaceiros

Os mais abjetos.



Nessa terra, em dezembro,

A neve é diabolicamente alva,

E as borrascas movem

Alegres rocas.

Aquele homem era um aventureiro,

Mas de mais alta

E da melhor marca.



Ele era elegante

E além do mais poeta,

De força não muito grande,

Mas cheio de vida.

E uma certa mulher

De quarenta e tantos anos

Ele a chamava de menina má

E de sua querida.



A felicidade – dizia –

É a ligeireza de cérebro e dedos.

Todas as almas incapazes

São sempre tidas como infelizes.

Não faz mal

Que a muitos sofrimentos

Levem os gestos

Fingidos e falazes.



Nas tempestades, nas tormentas,

Na algidez da existência,

Quando há perdas penosas

E quando se está triste,

Parecer sorridente e singelo

É a mais alta arte que existe”.



“Homem negro!

Não me fale assim!

Você não está a serviço

Do espírito das águas.

O que tenho eu com a vida

De um poeta escandaloso?



Em outros, que não eu,

Despeje as suas mágoas”.

O homem negro

Fita-me de frente

E os seus olhos se cobrem

De um vômito anil,

Como se ele quisesse me dizer

Que eu sou um malandro, um ladrão

Que assaltou alguém

De modo traiçoeiro e vil.

…………………………



Meu amigo, meu amigo,

Estou muito, muito doente.

De onde veio esta dor, nem mesmo eu lembro.

Seria o vento que assobia

No campo árido e deserto,

Ou talvez como os bosques em setembro

O álcool desfolha o meu cérebro?



Noite fria.

Paz de encruzilhada.

Estou só, à janela,

Não espero hóspede ou amigo.

Toda a planície está coberta

De cal macia e farinhenta,

E as árvores como ginetes

Apeiam em meu jardim.



Em alguma parte chora

Sinistra ave noturna.

Os cavaleiros de madeira

Semeiam as batidas dos cascos.

E de novo o homem negro

Senta-se em minha cadeira,

A cartola do lado, descaídas

As abas do casaco.



“Escuta, escuta! –

Rouqueja, olhando-me na face.

E se inclina para mim

Cada vez mais e mais.

Não vi ninguém

Dentre os canalhas

Que sofresse de insônia

Tão inútil e chinfrim



Ah, admitamos que me engane!

Ainda bem que há de luar.

Que mais este mundinho sonolento

Poderia demandar?

Talvez, de coxas gordas,

“Ela” virá furtivamente,

E lhe dirás um poema

Langoroso e tumular.



Ah, eu gosto dos poetas!

Divertem, com seus versos.

Neles eu sempre encontro

Consolo para o meu mal –

Como se a uma estudante espinhenta

Um mostrengo cabeludo

Falasse de universo,

Extravasando langor sexual.



Não sei, não me lembro,

Em certo povoado,

Talvez em Kaluga

Ou talvez em Riazan,

Vivia, ali, um menino

Numa simples família camponesa,

De cabelos amarelos

E olhos cor de anil…



E eis que ele se tornou adulto

E além do mais poeta,

De força não muito grande,

Mas cheio de vida.

E uma certa mulher

De quarenta e tantos anos

Ele a chamava de menina má

E de sua querida”.



“Homem negro”

És um hóspede maligno.

Há muito se propala

Tua fama infeliz.”

E eu, furioso, febril…

E voa minha bengala

Para o seu focinho,

No meio do nariz…

……………………….



A lua é morta.

A alba azula à janela.

Ah, noite!

Noite, o que me deformaste?

Aqui estou, de cartola,

Ninguém a meu lado.

Estou só.

E o espelho, quebrado.



1925




(Poesia russa moderna)



(Ilustração: Eric Lacombe - dark abstract portraits)



 

Nenhum comentário:

Postar um comentário